NAD HLADINOU: KRALUPSKÝ LEDNOVÝ UNDERGROUND Č. 3.

Především a za prvé: Kralupy nad Vltavou dál mají svůj zimní hudební festival a to je dobrá zpráva. Zdá se navíc, že pořadatelé festivalu nehodlají ustrnout; z programové skladby je patrná snaha dál pootevírat těm, co přijdou (a přišlo jich kolem 450, tedy zase o něco víc než loni), neoposlouchané, rozmanité končiny hudebního světa. A to se cení, zvlášť na území takového monotónně plesového svatostánku, jaký ve stejném období, představuje kralupský kulturní dům Vltava; zvlášť v takovém setrvačném milieu, které se daří vytvářet spojeným silám všebulvarizujících plátků, radiokolotočů a smutných estrád.
Festival se příjemně rozběhl díky vtipně i posteskle prostému hraní trojce absolventů (pod jménem Bernardy & spol. - D. Bernardy, O. Šindelář, V. Zajíc) i stále se lepšícímu kantorskému ansáblu Andreje Plecháčka, posílenému letos o kolegu z USA
(M. Harvey, B. Kubíček, P. Fantys). Součástí kralupské hudební scény se pomalu ale jistě stává sdružení Çava a je možná škoda, že jejich kavárenský minikoncert, nápaditě a nevtíravě mísící rysy jazzu, folku a možná i něčeho dalšího (info na www.cava.cz), ještě nejspíš zůstal stranou silnější pozornosti publika, které se jen pomalu rozkoukávalo. Milovníky francouzských kaváren vystřídala vesele řízná a početná dejvická sestava, zvaná OOZ Orchestra (info na ooz.aktualne.cz) a lidé se pomalu začali potulovat kolem parketu v očekávání věcí příštích. Věcmi příštími byli - „loňští“ Eggnoise (info na www.eggnoise.cz). Hravá radost rozlétlá jejich muzikou jako by upomínala k tomu, že vznikání světa, tak jako hudby, mohlo být docela zábava, drama a patos zůstávají stranou. Ne náhodou právě Eggnoise dokázali definitivně prolomit ostych publika. V tom na ně ovšem bohatě navázal jiný silný - byť po dlouhém koncertu v pražské Baráčnické rychtě notně utahaný - band: Ahmed má hlad (info na www.ahmedmahlad.cz). Stepní, teskné „chorály“, putující všemožnými kouty evropského jihovýchodu, znovu a znovu prolamované v rozprscích ďábelského rytmu - to je kapela Ahmed má hlad, v současnosti jeden z blíženeckých „souborů“ volného hudebního sdružení zvaného „Festival stejnejch ksichtů“ (info na xichty.freemusic.cz). Králové-hradečtí Terne Čhave („mladí kluci“; info na www.ternechave.net) svou mnohostranně poučenou a přitom temperamentně rozjetou hrou skvěle zkomplikovali folkloristické představy o romské muzice; s nimi se bohužel na několik minut hudební dychtivost z pódia vytratila: potýkání s legendami je vždycky riskantní, legendy často žijou „z podstaty“, tedy - zprávě z toho, že jsou legendami. A to Garage, včetně Tonyho Ducháčka, co naplat, je. Výborně (ba chce se říct - vzorně) odehrané, mašina běží: kapela, blízka nehybnosti, zhlíží z pódia, obklopujíc Tonyho Ducháčka, který poslušně sjíždí píseň za písní, až k slavným Mochomůrkám…
Je trochu po půlnoci a na pódiu se rovná parta, která má letošní festival uzavřít - neznámí, o to více očekávaní První hoře z Jičína (info na www.prvnihore.net). Lidí v sále už výrazně ubylo, ale od prvních tónů je jasné, že První hoře - prý zvyklí hrát do prázdných sálů - vracejí do vzduchu energii, potemnělou, hypnotizující, údernou, ale zároveň plnou nadhledu a sebeironie, mezi
nostalgií a násilím, s názvuky k posledním metamorfózám proslulých Už jsme doma. A byl „konec“…
Uvozovky mají dát najevo přesvědčení, že věci, s nimiž LU souvisí, mohou a mají pokračovat. Kralupský Lednový Underground, spjatý se Společností pro rozvoj Dvořákova gymnázia, má a měl by dál mít podstatný mimohudební význam. Dává, mimo jiné, vzpomenout na vodu rozlitou ulicemi, na úmornost obnov, jsa jejich dítětem. V souladu s tímto dědictvím se také letos připojil k sérii benefičních akcí, které získané peníze věnují ku pomoci asijským oblastem, postiženým vlnou tsunami (v případě LU je pro tento účel vedena jen část výdělku, část je určena na financování aktivit spolupořádající školy). LU se stal místem mnoha setkání: setkání lidí samozřejmě (a tedy i setkání muzikantů a publika), ale také setkání rodící se společné zkušenosti s přítomností, která je plná výzev. Buďme za tohle místo vděčni!

Michal Topor